20. září 2020

Jak vás uvést stručně a jasně do mojí současné situace. Ten hajzl, co je ode mě mladší, se se mnou ani neobtěžoval potkat, a po telefonu mi řekl, že mě má rád, a chce se mnou být, ale je mu teď pořád zle, je unavenej, neví jak dlouho, ale potřebuje teď být sám. Snažila jsem se z toho nezbláznit, pracovala na sobě, s tím, že on dělá to samé, a že spolu jednoho krásného dne zase budeme.

Jeho to ani nenapadlo, a okamžitě zase letěl za svojí bývalou. Já se to dověděla po dvou měsících z fotek. Chtěla jsem vysvětlení, nezvedal mi telefon a neodpověděl na zprávy. Takže už poněkolikáté kvůli němu první dny v totálním šoku, neschopnost cokoliv pozřít, následné uvolnění emocí, s tím spojené nekontrolovatelné výbuchy pláče a zoufalství.

V tomhle stavu jsem se v pátek sešla na nádraží s Luckou a Eli, abychom odjely do Olomouce, kde nás čekala Monča. Víkend mezi náma holkama bylo přesně to, co jsem teď potřebovala.

Začala jsem tam jíst a spát. Vypovídala jsem se ze svých bolístek. Když jsem se pozorovala tak nějak zvenčí, jak mávám nad pizzou skleničkou Merlotu, blbnu a plácám kraviny, zatímco holky se smějí, Monča dokonce smíchy brečí, s úžasem se mi vybavilo, že jsem vždycky nebývala zapšklá dáma, která všemu přikládá velký význam. Že jsem uměla být mladá veselá holka, dělat si srandu z toho, že vztahy neumím, protože jsem si byla dobře vědomá toho, co tím získávám, a taky toho, co zase umím. Nečekejte žádné dramatické procitnutí. V tomhle věku se ke mně moje zapšklost hodí daleko víc, a je mi v ní opravdu dobře. I tak pro mě ale byla ta chvíle důležitým krokem k tomu, abych se do Prahy vrátila srovnaná.

A pak následovaly kroky další. Probouzela jsem se mezi lidma, co jsou mi milí, a probouzí se s úsměvem na rtech, dobrou náladou. Celé dny jsme se nezastavily. Kde si dát luxusní snídani, jaké oblečení si ještě koupit, kam zajít na skvělý oběd, odkud kam to krásné město prochodit v tomhle letním počasí, kam si sednout na odpolední zmrzlinu, nebo v mém případě raději Aperol, a pomalu ale jistě je čas si začít plánovat večeři, samozřejmě plánovat z postele. A s knížkou od Monči v ruce.

Díky holkám jsem stanula před domem s kufrem plným nového kabátu, zamávala jim z nových šatů, a vydrápala se do toho našeho hnízda odpočatá, a s úplně novou energií, kterou jsem se rozhodla neplýtvat na to, co bylo. Raději se budu těšit na to, co přijde. Po hajzlovi, co je ode mě mladší, je laťka tak nízko, že bych neměla být zklamána.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s