nejkrásnější jsou tady ty západy a východy,to světlo,co přichází od boha,ten mír,co plní myšlenky, čas i duši. Copak je někde někdo, kdo tuší,co tady a teď prožívám?
Měsíc: Říjen 2020
14. října 2020
Míla si třídila šatník. A vytřídila mi přesně takový černý kožíšek, jaký jsem si chtěla pořídit, ale při pohledu do plného šatníku jsem si to rozmyslela. No nenadělám nic, jupí. Je ze sekáče, takže jsem minimálně třetí majitelkou, což mě hřeje stejně, jako kožich sám. Mám vztah k udržitelnosti, ale ne vždycky o tenhle vztah … Pokračování textu 14. října 2020
12. října 2020
Zdálo se mi zase něco fajn a velkýho, a během dopoledne jsem zapomněla co. Rozešli jsme se s tím klukem, co byl kdysi můj kamarád. To se mi nezdálo. Jasně, byl to jiný druh vztahu, ale mám z toho trochu takový pocit. Zrovna jsme se doma bavily o tom, jak se kluci občas nechtěně odkopou, … Pokračování textu 12. října 2020
11. října 2020
Koncem týdne jsem odnesla pár kousků oblečení na Červený kříž. Mnohem víc jsem si jich poslední dobou pořídila, takže to nebyl kdo ví jak osvobozující pocit. Ale co, potřebovala jsem nové podněty, a aspoň nějakou radost, a zabralo to. Taky jsem si skočila ke kadeřnici. Barva krásná, mně úplně nesedí. Připadám si, jako usedlá teta. … Pokračování textu 11. října 2020
Rodí
Rozezní mě viola,rozezní mě saxofon i theremin,hudba plastická,rozezní mě lidské schránky přesahující krása,rozezní mě textyPavla ZajíčkaJáchyma TopolaVráti Brabence. Ty samé motivy,pořád dokola,nové aranže ve mně rodí.
Do morku
Jsem tolik citovej člověk,že se lituji do morku kostí,paralyzovaná,že to nevnímají,a dupou. A dupou po všem,co mi bylo dáno,abych dala jim.
Parapet
Vylezeme z postele,zmatené plány. Jak po noci plné nás dvouco nejúčelněji obsáhnout běžné potřeby. Ty si zapálíš,já zatím nakoupím na snídani,Ježíši, je půl desáté,ještě půl hodiny jsou důchodci.Tak na Štrosáku je pekařství. Nemaluju se,nezakryla bych stejně,že jsem starší, než ty. Nemyjeme se,neskryli bychom stejně,co se mezi námi děje. Vedeš si mě spokojenoutou ulicí, co chodívám … Pokračování textu Parapet
Kráčím parkem
Kráčím parkem,dlouhým kabátem halena. Uprostřed trávníkuobklopen dětmiJežíš sedící. Mají jeho oči,používají jeho grimasy,síla rodinného pouta,pouta hodnot. Ahoj, proč jsi tak zabalená?Znáš mě,jsem zimomřivá. Já jahodovou,ty pistáciovou,holky míchaný.
Půl jedné
Je půl jedné,už půl hodiny jsi se měla snažit v kuchyni.Zachrání tě jedině,když tam teď při vaření budeš cvičit jógu. pozdrav hrnci Spousta názorů a řečí hodných neandrtálce,na ty už jsem si zvykla. A pak po nás ustele,jde na roh do Valchy pro oběd,stará se o mě, jako nikdo teď,a na to jsem si zatím nezvykla.
Přesně
Támhle je místo,kam není vůbec vidět.Já to místo přesně vidím. Láska má tisíce podob. A ty nejlepší věci si chce psát život sám.
Zuzky den 