Celé dny koukám z okna,
a tak jsem vděčná,
za ten výhled.
Výstaviště, stromy, kopce a zámek.

Celé dny koukám z okna,
a tak jsem vděčná,
za ten výhled.
Střechny vnitrobloku a nevyžádaný sociální kontakt.

Nesyp mi ten popel na okno.
Promiňte,
promiň, dělám ti tady nepříjemnosti.

Byt není můj,
bábu neznám,
taky konečně vím,
proč nemyji okna.

Pořád ale nevím,
proč jsem nikdy nechtěla kuřáka.

Je to jako líbat popelník,
argumentace, co mi vždy naskočila.

Jen realita pokulhává,
je to jako líbat kluka, co ho miluješ.
Ty ho miluješ,
nesyp si hlavu popelem.