V práci pohoda, po ní jsem jela za babi. Ta měla připravenou tašku s podsedáky, takže jsme si ještě urvaly odpoledne na čerstvém vzduchu, aniž bychom se musely obávat následných obtíží. Cestou domů mě jen tak napadlo koupit si grilovací pánev a obrovskou mísu na zeleninu. Nějak nechápu, proč klidně uvařím chlapovi, ale pro sebe samotnou je mi líto se něčím pořádným zabývat. Dobře, zase tak klidně už chlapovi taky neuvařím, poslední dva vařili mně. Ale prostě se teď chci odklonit od pečených brambor, které mě věrně provázely celým domácím vězením. Na tento víkend jsem si dala závazek na palačinky, a chci se naučit kachní prsa na salát.

Pohoda se mi volně překlenula do večera. Umyla jsem si hlavu, zamotala se do županu, a usínala, když mi začaly chodit zprávy. Dnes jsem nemusela pro prožitky k hoře, dnes přišly prožitky za mnou. Z města přijeli dva úchyláci, a trvali na tom, abych s nimi šla na pivo ke třetímu. To se mi tedy už opravdu nechtělo, nicméně jak se minuty začaly dát počítat na desítky, řekla jsem si, že aspoň vylézt na chvíli budu muset. Tak jsem vstala, nazula tenisky a šla ven. Tahle parta v různých obměnách už si asi začíná zvykat na mé nálady a vzhled, když mě tahají večer z postele. Asi by byli překvapení, kdyby zjistili, že mé vlasy mají také schopnost schnout. Počastovala jsem je sadou urážek, objala je, a šla spát s úsměvem na rtu. Jsou to naprostý zlatíčka, a tyhle okamžiky přesně to, co dělá můj život neobyčejným.