Vylezeme z postele,
zmatené plány.

Jak po noci plné nás dvou
co nejúčelněji obsáhnout

běžné potřeby.

Ty si zapálíš,
já zatím nakoupím na snídani,
Ježíši, je půl desáté,
ještě půl hodiny jsou důchodci.
Tak na Štrosáku je pekařství.

Nemaluju se,
nezakryla bych stejně,
že jsem starší, než ty.

Nemyjeme se,
neskryli bychom stejně,
co se mezi námi děje.

Vedeš si mě spokojenou
tou ulicí, co chodívám často.
Dnes je to ale jiný město
a čas nepoznávám.

Jointa odkládáš na Antonínův parapet,
a kupuješ nám snídani.

Jsem tvrdá,
pravou podstatu svých citů k tobě
sypu jen do svých básní,
jen do těch, které ti nepřednáším,
nechtíc tě zahanbit.