Míla si třídila šatník. A vytřídila mi přesně takový černý kožíšek, jaký jsem si chtěla pořídit, ale při pohledu do plného šatníku jsem si to rozmyslela. No nenadělám nic, jupí. Je ze sekáče, takže jsem minimálně třetí majitelkou, což mě hřeje stejně, jako kožich sám. Mám vztah k udržitelnosti, ale ne vždycky o tenhle vztah pečuji podle nejlepšího vědomí a svědomí, tohle je slušný zářez. Ještě jsem obratem našla kvalitní triko, který jsem zbytečně nosila pod věci, protože mi neslušelo, a Míle sluší úžasně. Taky se můžu chlubit, že ani nepotřebuju mít chlapa, přesto dostávám kožichy.

Vyrazila jsem si v něm rovnou do práce a potom na nákup. Neskutečnou náhodou jsem se dostala k tomu pokladnímu z víkendu. Docela familiérně se bavil už se slečnou přede mnou, tak jsem si říkala, fajn, tak to on se tady vrhá na každou a mě si nebude pamatovat. Opět mi řekl, že mi to sluší, říkám si fajn, univerzální lichotka, ale pak řekl něco, čemu jsem nerozuměla, tak se ptám co? A vylezlo z toho pozvání na drink. Už zase mám období, kdy docela brečím. Takhle rozbitá si nemíním řešit nic nad rámec běžného života. Takže jsem se mu vysmála, že je teď všechno zavřený, a rozloučila se. Ještě mě stihl informovat, že tam bude zítra zase. No já si nehodlám dělat válečný zásoby potravin.