Myslela jsem,že jsem ji v sobě udusala.Jenže ono se to hlásí,výzva k sepsání dalších básní. Slečna s deštníkem,jde po nábřeží,jenže neprší. Já to pozoruji z projíždějící tramvaje,jenže brečím. Investuji do tebe veškerou energii,jenže jí dávno nemám,co za nehet by se vešlo. Už aby tohle náročný a zmatený období přešlo. Vystupuji na Kamenické,jdu mu pro profiterolky.Taky … Pokračování textu Udusala

Takže se mnou vyjebal zajíc,jsem levej spisovatel k tomu. Jsou věci, které otráví vaše rána,dny,zapříčiní noci,plné těch nejděsivějších snů,jsou věci,které nenaruší souběh vašich všedních dní,a přece se postarají,abyste se toho souběhu začali bát. Vezu se na vlně neschopnosti a marnosti,je teď má myšlenka jediná,přitom vím, že ta vlna je mnou volená a odvedenáhromada práce,která na … Pokračování textu Myšlenka jediná

Proč to tak strašně bolí,když ses ke mně hůř zachovat nemohl. Proč to vůbec nedává smysl,když mi nikdy nebylo líp. Proč nemám z ničeho radost,když si plním sen za snem. Protože lidi se mění jen v určitých mezích,nic nedokázalo zabít toho snílka ve mně,protože pořád věří,že pozná, že mě miluje,a když se tak stane,odhodí strach,a … Pokračování textu Jít si

Je mlha,Výstaviště za oknem,bylo a nebylo,zmizelo,s ním touha žít. Je pondělí,rozhodla jsem,v kanceláři nejsem třeba.Však zdá se,že v běhu životajsem.Tam rozhodnutí nepomohlo,jsem,a tak koukám,aby aspoň ta sbírka byla.Levého spisovatele,pomsta to všem,jak se zdá.

Nemůžu se dočkat noci,nedočkavě,pláču už ve dne.Pochoduji u toho,neschopna se nadechnout.Hlava mi třeští,srdce v kleštích.A prej je to postpubertální. Miluju všechna hodnocení mých básní,nekompetentní.

Asi jsem teď moc potřebovalaporozumění od těch nejbližších. Prej je to mnou,že jsem náročná,nevím, co chci.Prej nejsem pravej spisovatel.Jsem tedyfalešnejnebo levej? Asi teď budu chvíli úplně sama,a ze srdce vystrčími ty,kteří tam mají nad svými místyse svými jménycedulky mosazné,pevně přibité.

Z okna vidím zříceninu,co prohlubuje můj stesk.Z okna vidím zříceninu,co pod ní Ježíš přebývá. Z okna, ze kterého ses díval,tím směrem, co bydlíš. Z okna vidím zříceninu,a do zrcadla se nedívám.Uvnitř zřícená jsem taky,a venku to o moc lepší nebude.

Bože,už jsi mě opustil?Ještě ne?A mohl bys konečně?Mohl bys konečně táhnout do prdele? Jak jistě pochopíš,mám toho právě dost,a tedy se vzdávám,odcházím z naší hry,bylo toho dost. Bylo to zábavné,hodně jsme se toho naučili,jeden druhému po boku,ale překročil jsi hranice myslitelného,a já odcházím z naší hry. Odměň mě za tu snahu,a energii vynaloženou,odměň mě,a někde … Pokračování textu Game over

Jsem ten nejsmutnější člověk na své planetě,bohem zapomenuté,pusté planetě. Zmrzlina na zlomené srdce,jehla a nit na zlomenou roušku. Zpuchřelá tkanice,zpuchřelé srdce. Strašně si přeji, jako tu tkanici,uchopit to srdce,a tisíckrát do něj bodnout jehlu.Pro tu chvilkovou úlevu,kterou by mi to přineslo,od bolesti opravdové.

Vytahuji čisté ručníky,z nich dlouhé hnědé vlasy v kudrnách,vlasy,do kterých už sahat nebudu. Šla jsem si pro ten víkendový pocit,všechno čisté, voňavé,nový začátek,a lehko na duši.Ale je mi na hovno. Hraju si s vlasem v rukou,jako smyslů zbavena,jako před týdnem,kdy jsem taky na jeden narazila. Tohle mi tu zbylo,z další velké lásky,moje utrpením vyhloubené vrásky,jeho … Pokračování textu Dvě bolesti