A nikdy nezapomenu,
jak jsem ti řekla
vypadni
odstrčila tě,
a aniž jsem se na tebe podívala,
zamknula jsem vchodové dveře,
tím obrovským naprosto ne bezpečnostním klíčem.

A už jsem zapomněla,
jak jsem se dostala zpět do svého bytu,
kde po tobě ještě všechno volalo.

A nikdy nezapomenu,
jak mě to táhlo k oknu,
jak jsme se na sebe zmateně dívali,
a já předstírala,
že jsem naštvaná,
a důstojná,
a rozhodně jsem se otočila,
a vykročila do útrob bytu.

Umřít.

Po milionté prvé.