Dobývám se na tebe do koupelny.

Do dneška jsem netušila, že ten zámek je dvojí.
Je kolem toho spousta smíchu,
pouštíš mě dovnitř,
chci ti jen ukázat, čím se máš umýt.

To teď budu vonět stejně jako ty?

Takhle voní intimita,
a poesie,
ta pravá, nezachytitelná a vznešená,
všeobjímající štěstí a krása.

Okouzlena zavírám dveře,
kterými začneš po chvíli lomcovat.

Brzy jsem zapomněla, že ten zámek je dvojí.