Nedokázala jsem tě zaříznout,
i když jsem věděla,
že nemáš dořešené vztahy
a volné ruce,
a ty jsi přehlédnul
můj spravedlivý hněv.

Nedokázala jsem tě zaříznout,
i když jsi mlel strašné kraviny
o řádu svého světa,
a ty jsi přehlédnul
moje urážky.

Nedokázala jsem tě zaříznout,
i když naše intimita dávno překročila
hranice přátelství,
a ty jsi přehlédnul
porušení úmluvy stran citů.

Nedokázala jsem tě zaříznout,
i když jsem nerozeznávala,
jestli jseš chytrej nebo hloupej,
máš ze mě srandu nebo mě máš rád,
jestli se ke mně takhle chováš z citu nebo z vděčnosti,
a ty jsi přehlédnul
změny postojů na denním pořádku.

Nedokázala, a dnes vidím proč.
Lidi se navzájem mění a ovlivňují k lepšímu.
Lidi víc dávají, než berou.
Lidi spolu překlenou dlouhé časové období.
Delší, než na které jsem se rozhodla dohlédnout.

Co se vztahu týče,
přestanu tolerovat předpoklad nezdaru,
a právě proto,
že s tebou už to nebude.
Jaký by jinak tohle dávalo smysl a naději?