Proč to tak strašně bolí,
když ses ke mně hůř zachovat nemohl.

Proč to vůbec nedává smysl,
když mi nikdy nebylo líp.

Proč nemám z ničeho radost,
když si plním sen za snem.

Protože lidi se mění jen v určitých mezích,
nic nedokázalo zabít toho snílka ve mně,
protože pořád věří,
že pozná, že mě miluje,
a když se tak stane,
odhodí strach,
a jde si za tím,
co jediné opravdu dává smysl.

Jenže zatím já vyjdu,
a strach dostanu,
až když vidím,
že jsem na té cestě sama.

Strach,
že dneska už neexistují chlapi,
co se nebojí vycházet.