Jít si

Proč to tak strašně bolí,
když ses ke mně hůř zachovat nemohl.

Proč to vůbec nedává smysl,
když mi nikdy nebylo líp.

Proč nemám z ničeho radost,
když si plním sen za snem.

Protože lidi se mění jen v určitých mezích,
nic nedokázalo zabít toho snílka ve mně,
protože pořád věří,
že pozná, že mě miluje,
a když se tak stane,
odhodí strach,
a jde si za tím,
co jediné opravdu dává smysl.

Jenže zatím já vyjdu,
a strach dostanu,
až když vidím,
že jsem na té cestě sama.

Strach,
že dneska už neexistují chlapi,
co se nebojí vycházet.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s