Udusala

Myslela jsem,
že jsem ji v sobě udusala.
Jenže ono se to hlásí,
výzva k sepsání dalších básní.

Slečna s deštníkem,
jde po nábřeží,
jenže neprší.

Já to pozoruji z projíždějící tramvaje,
jenže brečím.

Investuji do tebe veškerou energii,
jenže jí dávno nemám,
co za nehet by se vešlo.

Už aby tohle náročný a zmatený období přešlo.

Vystupuji na Kamenické,
jdu mu pro profiterolky.
Taky taveňák,
z lásky snad,
můžu ustoupit ze svých stravovacích přesvědčení,
co jsem stejně nikdy do detailu nedodržela.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s