Byla jsem pryč sotva pár dní,jako by to sto let bylo. A rovnou do Stromovky.Šlechtovka se vyloupla krásně,stromy, jako by o sto let povyrostly,keře, jako by o sto let povyrostly,tráva, jako by o sto let povyrostla,na vodě mě fascinuje malý přívoz na hraní,a šotolinou vysypané cestičky,aby se nám nekurvily nožičky. Do nich se mísí vzpomínky … Pokračování textu Park plný lásky

Zajímavá historie, velký začátky, malý konce.

Kam si ukládám Vráťu?Tahle police,před Denver,za Denver?Dám je podle velikosti. Můžeme prosím Vráťu nikdy neukládat doopravdy?Se ženskýma zbytečný,ale ty kytky umí nejlíp,a jeho verši promlouvá k nám bůh,a hudbou taky,hubou.Uložte raději mě.

Nesnáším ta auta, co je před chvíli někdo opustil. Sálají teplo, co jsem nechtěla, aby se mě dotklo. Dotklo se stejně. Odpudivě v nich cvaká.

Lidské tragédie se tam střídají, tak jejich hybatelé, ale ty broskve, ty tam rostou stále.

Seru na podchod, v nejhorším si dám dřívější odchod. Uvažuju o tom snad v poslední době málo?

A všechna ta pole,výhledy do dáli,a všechno je krásný,jen ze mě,i ty poslední zbytky krásnavymlátili. Bez výhledu.

Je dobro záměr?Nebo jen mimoděčná výtlačtoho podstatnéhovšudypřítomného hnusu? Vytlač,a budeš mít,jako víme my všichni.

Procházím Brnem a mám touhu kvílet. Je to nemuzikální město,naplněné lidmi,jež naplňují děsem. Procházím Brnem,připadám si,úplně odjinud,na očích,nahá a zranitelná,a nejvíc zraněná,ubolená zaživa,a všechno je to na mně vidět. Pohledy mě naplňují hnusem.

nic se neděje, jen středem návsi prochází náznak lidskosti, delší vlasy, v jedné ruce basu lahví od piva, v druhé ruce tašku lahví od piva, v tom poledním slunce výlevu sobotního bezčasí.