A dnes není večer
mučení se
zničenou láskou.
Co, že ho miluju,
fyzicky vyčerpaná,
jedno, co bylo,
dvě, co být mohlo.

A dnes je večer snění.
Už při tom rozhodnutí
mi vnitřnosti trnou očekáváním,
vzrušením.

Celý život se ze sebe snažíme něco vykopat,
abychom nad tím nakonec mávli rukou,
a vrátili se,
k tomu, kdo jsme.
A že se nám to chvíli nezdálo?

A dnes je večer snění,
s novým klukem, nové pasování představ.
Vtěsnat.
S novým klukem pasování,
do řádu rytířského,
tenhle je vzorem všech ctností,
tenhle mě neposere.

Je dobrý ještě občas snít.
A je taky dobrý vědět,
že posere stejně.

Vyťukala jsem do poznámky v telefonu,
okamžitě usnula.
Asi jsem ze sebe něco vykopala,
a vracím se k tomu,
nezajímajíc se,
kdo jsem.