Verča mi napsala, že pracuje na obnově památníku padlých v Sudetech, kam se loni přestěhovala. Ohromilo mě to. Zároveň mě napadlo, proč mě nikdy netrápilo nic podobného. Nic v tomto směru nedělám, nemám k tomu pnutí. Je tolik předmětů ve veřejném prostoru, tolik osobností a událostí, na které by bylo záhodno upozornit. Mám předpoklady takové věci dotáhnout do … Pokračování textu středa 6. ledna 2021
Měsíc: Leden 2021
neděle 3. ledna 2021
Přijde mi, že žiju ve skleněné kostce. Že nemůžu do toho světa, co tak dobře vidím. Asi, že se mi v tomhle stavu nechce nikam. A hodně koukám z okna. Přijde mi, že není nikdo, kdo by mě z ní chtěl vytáhnout. Ale pak mě z ní povytáhne Verča. Dost na to, abych měla širší … Pokračování textu neděle 3. ledna 2021
V zádveří
je třeba udržovat čistotu. Bez přemýšlení a rázně,vymést všechen bordel světa,co uchytil se drápemze špíny a hnusu. Ale kdo to dokáže,dá se ještě považovat za člověka? A tak se se svým bordelem mazlíme,omlouváme ho,přebarvujeme narůžovo,krášlíme ho pestrobarevným pláštěm. A než se nadějeme,proklouzne do hlavních obytných prostor,přibouchne nám před nosem,a zničí, co jsme vytvořili,co jsme byli. … Pokračování textu V zádveří
Pro ty, co netrápí nic
Nezbyla mi energie,abych mohla usnoutna krovkáchpro ty kolem mě, co se trápí,víc pro ty,co netrápí nic. Nezbyla mi energie,abych mohla elementárně mysletna krovkáchpro tu nemoc ve mně, co mě trápí,víc pro tebe, co se mým textem trápíš,vytahuji z hlubin nic. Nezbyla mi energie,abych mohla posouditna krovkáchpro ty, co to budou číst,víc pro ty, co se … Pokračování textu Pro ty, co netrápí nic
Linky
Prázdné linky,má vyčerpaná mysl,tyhle bláboly ti nedávají smysl. A nikdy nebudou. Boj s chorobou. V mojí hlavě. Hlavně, že to vydám,a neprodám.
Bílý
Zapálit svíčkurozžehnout nadějiprosvětlit myšlenkyuklidnit denživit svůj snář Zapálit kapli
Pozvracím
Pláču,až se z toho pozvracím. Nic neestetického,vlastně až metaforicky. Dva dny jsem nejedla,není tedy z čeho tvořit gesta. Slušela by mi méně teatrální cesta. Vydám se na ni zítra.
Udělala
Vše je to na zemive špíněrozbité. Bolí to,jako by mojí fyzickou součástí bylo,a nejvíc,že jim tohle projde,a nejvíc,že jsem to připustila,že jsem si to já sama udělala.
Do rukou
Jako by mi do rukou dalitoho nejlepšího,co jen unesu, a pak mi nafackovali.
Wintonovo dítě
Na hlavním nádraží,mladá žena s dítětem,na výletě.Jsou prázdniny. Posadí ho na kufr sochy Wintonova dítěte,aby si pořídila fotku. Sleduji to s hrůzou,slečna vedle mě nahlas vypustíNevím, jestli je tohle vhodné. A každý si jdeme po svém.A já v sobě ten kufr budu nosit navždy.
