středa 6. ledna 2021

Verča mi napsala, že pracuje na obnově památníku padlých v Sudetech, kam se loni přestěhovala. Ohromilo mě to. Zároveň mě napadlo, proč mě nikdy netrápilo nic podobného. Nic v tomto směru nedělám, nemám k tomu pnutí. Je tolik předmětů ve veřejném prostoru, tolik osobností a událostí, na které by bylo záhodno upozornit. Mám předpoklady takové věci dotáhnout do … Pokračování textu středa 6. ledna 2021

V zádveří

je třeba udržovat čistotu. Bez přemýšlení a rázně,vymést všechen bordel světa,co uchytil se drápemze špíny a hnusu. Ale kdo to dokáže,dá se ještě považovat za člověka? A tak se se svým bordelem mazlíme,omlouváme ho,přebarvujeme narůžovo,krášlíme ho pestrobarevným pláštěm. A než se nadějeme,proklouzne do hlavních obytných prostor,přibouchne nám před nosem,a zničí, co jsme vytvořili,co jsme byli. … Pokračování textu V zádveří

Pozvracím

Pláču,až se z toho pozvracím. Nic neestetického,vlastně až metaforicky. Dva dny jsem nejedla,není tedy z čeho tvořit gesta. Slušela by mi méně teatrální cesta. Vydám se na ni zítra.

Udělala

Vše je to na zemive špíněrozbité. Bolí to,jako by mojí fyzickou součástí bylo,a nejvíc,že jim tohle projde,a nejvíc,že jsem to připustila,že jsem si to já sama udělala.

Wintonovo dítě

Na hlavním nádraží,mladá žena s dítětem,na výletě.Jsou prázdniny. Posadí ho na kufr sochy Wintonova dítěte,aby si pořídila fotku. Sleduji to s hrůzou,slečna vedle mě nahlas vypustíNevím, jestli je tohle vhodné. A každý si jdeme po svém.A já v sobě ten kufr budu nosit navždy.