Po práci jsem byla s Adriankou na kafi. Pršelo sice, ale bylo kolem deseti stupňů. Před naší kavárnou vytahují nábytek, a tak jsme mohly hodiny sedět venku a povídat, jako by se život nezastavil.

Povzbuzující. Dlouho jsme se neviděly, a s málo kým mě pojí tak dlouhá společná historie a přátelství. Vlastně až tak málo, že s nikým. Takže se mi s ní všechno probírá úplně jinak a úplně hezky.

Navíc Adrianka vždycky moc hezky vypadala. Vlastně když jsem začala třídit šatník, a používám to dodnes, vzala jsem si na pomoc otázku. Cítila bych se v tomhle vedle Adrianky dobře? Když mi přijde, že bych vedle ní vyzněla jako trhan, kus oblečení letí. Teď ale ještě navíc začala důsledně jíst a cvičit, zhubla a změnila životní styl, na pohled tak lehce, aniž by popřela svou podstatu, že je mi v tomto vzorem vesmírným.

Doma jsem si uvařila večeři, a automaticky zacvičila jógu. Mám už od ní kuchařku, a teď odkaz na oblíbenou lektorku. Baví mě pozitivní přístupy mých rozmanitých přátel, baví mě se od nich učit, a díky nim se posouvat.