Probudila jsem se do zasněženého rána v tom domě, co mi učaroval. Cestou do práce jsem se kochala výhledy, poslouchaly jsme, co je nového ve světě nařízení. Roman pro všechny uplácal sushi k obědu, respekt.

Nebyl to úplně klasický pracovní den, zato byl pro mě poslední pracovní tohoto týdne. Odpoledne jsem se vydala na nádraží, a za chvíli už uháněla zasněženou krajinou směrem k Brnu a dočítala Revolver Revue. Hlavou mi běželo, že co se mi podařilo vytěsnit všechny ty vzpomínky a představy kolem bývalých, jsem najednou šťastný člověk plný energie. Že se s nimi vytratily ty nejpalčivější problémy mého života, vlastně možná veškeré problémy universa.

Zalézt si u našich do pokojíku, pustit si seriál, vybalovat se, zatímco tlačím chipsy, nic není víc.