Po schodech se skloněnou hlavou,
probralo mě u Pavla Zajíčka.

Po schodech se skleněnou hlavou,
prošlo mi myslí.

Vzpomínka na každého jednoho,
co by mě tak viděl rád.

Chtěl bych vědět, co se ti honí hlavou,
když se na mě takhle díváš,
a neříkáš nic.

Slyšela jsem tisíckrát.