středa 17. února 2021

Na dnešek se mi zdál zvláštní sen. Honza si našel další slečnu v pořadí. Jezdili spolu na kole, poskytovali u toho rozhovor, jak jsou šťastní. A šťastně vypadli. Jmenovala se taky Zuzka, byla starší, krásná a z Jevan.

Zvláštní byly i moje reakce a pocity.

V tom snu jsem to celé pozorovala zvenčí, naprosto zoufalá, ubolená jsem se s ní porovnávala, a cítila se jako míň, než nic.

Úzko mi bylo ještě, když jsem se probírala. Ale když mé myšlení přišlo k sobě, najednou jsem věděla. Že ten kluk nemá předpoklady pro to, aby s ním byl někdo šťastný, nebo s ním byl vůbec. I kdyby se tak stalo, přála bych mu to. Chci ho jednoho krásnýho dne vidět šťastnýho, a už mi nepřijde, že to musí být nutně v souvislosti se mnou. Ale hlavně mě překvapilo, že jsem se měla podvědomě potřebu s někým porovnávat. To se mi v reálu naposledy dělo u holek Kuby M. V době, kdy jsem neměla jasno v tom, kdo jsem a co chci. A vracet se k tomu byť jen ve snech, mi přijde víc, než zbytečné.

Tak to jsou věci, co mě zaměstnávají po ránu. Za méně závitů šla bych světa kraj.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s