Co jsem minulý týden napsala, to jsem rovnou trhala. Přehnala se přese mě vztahová vlna, která pár představ smetla z polic, kde byly úhledně vyrovnány. Ale mě nechala pevně na místě, neskutečně klidnou a vyrovnanou. Vždyť těch věcí bylo opravdu jen několik. A nezmizely v nenávratnu, stačilo je zvednout, nechat oschnout, nebo je po částech začít opravovat. Jsem z toho neskutečně unavená, ale jsem z toho taky neskutečně já. Po delší době jsem také vděčná, že jsem single. Prožívám velmi šťastné období, až si v kontextu doby připadám zvláštní.

Dnes se vracím z venkova do Prahy, ve vlaku skládám básně, zapisuji si je, a rovnou zapomínám. Už teď jsem zvědavá, jak na mě budou působit, až se k nim dostanu kvůli přepisu, a budou mi naprosto cizí.