Ty tam jsou dny rovnováhy. Přestala jsem spát, a v důsledku toho začala panikařit. Že tohle je život na hovno, a nikdy to neskončí. A kolem sebe mám jen sobce, když vůbec někoho. A před sebou takové hromady práce, že mě paralizovaly, a já nevěděla, kde začít. Velice jsem zestárla, a absence spánku to jen podtrhla. Zbytek dorazila ta nová přírodní kosmetika. Měla jsem na ni alergickou reakci. Měla jsem spoustu dalších alergických reakcí na všechno a všechny.

Ale jako vždycky se to začíná pozvolna lámat. S Adri jsme si zašly na kafe, získala jsem od ní několik tipů na bezpečnou kosmetiku. Doma jsem vytáhla Filipa z pokoje, abych mu ukázala, co a jak na bytě, a byly z toho nečekané hodiny milého hovoru a smíchu.

A protože se řídím heslem, kdo nespí, ať nepracuje, o víkendu jsem četla, sjížděla Netflix, odepisovala všem těm přátelům, co si na mě vzpomněli, a čekala, až mi bude líp. A o něco líp mi je, nemám strach z nového náročného týdne.