Jirka se dnes zajímal o moji sbírku, potěšil mě. Neplánovaně jsem tak do ní rovnou nahlédla, a poslala Honzovi pár připomínek a otázek. Honza mě rozesmál a uklidnil. Kvůli tomu málu, co umím, se musím učit a dělat spoustu toho, co neovládám. A je uklidňující mít vedle sebe někoho, kdo ví, co já dělám, a pomáhá mi v tom.

O mě samotnou se pak dnes zajímal nějaký mladý Arab. Nepotěšil mě, když jsem mu v klidu vysvětlila, proč se s ním nechci potkat, začal mi vyhrožovat, že si může najít, kde v Praze jsem. No to je mi super power. Kde v Praze jsem si zjistí i člověk s IQ houpacího koně, protože jsem se na samém začátku psaní rozhodla, že to tak bude, i s přijetím dopadu, který to může mít. Snažila jsem se výhrůžku zbrzdit, no přišla další, že si mě podají. Nenadělám nic. Nahlásila jsem ho, zablokovala, a budu doufat, že tím jsme spolu skončili. Jen když jsem tohle brala v úvahu, myslela jsem, že to budu snášet líp.