Je to zvláštní pocit slabosti, když se od člověka, který vám roky říkal, že vám rozumí, a sám trpí tím, co si musíte ve vztazích prožívat, který vás podporoval v tom, co děláte, a sám vám tlumočil pozitivní ohlasy na vaše psaní, dozvíte, že vašeho kluka po celou dobu vašeho vztahu litoval, a že vaše psaní je za hranicí vkusu každého normálního člověka.

Ve výsledku se ale vedle jednoho člověka, co mi ublížil, objevila spousta jiných. Nakonec je to totiž vždycky tak. Jednou udělám chybu já, podruhé někdo další, ale od toho máme kolem sebe spousty rozdílných lidí, abychom se vzájemně přidrželi, když je třeba. Adrianka, která napsala, jak to vidí, a taky mě uklidnila, že i ty moje vztahy se jednou zlomí. Pomohla mi tolik, že už jsem jí na to byla schopná napsat, že je zlomím všechny, a lituju je nejen po celou dobu našeho vztahu, ale už takhle v předstihu. A vedle ní tu byli Míla doma, Ivča a Verča školní, Terezka a Maruška, můj osobní psychiatr, a můj osobní děda, kteří si se mnou psali kvůli tomu, nebo tohle nevěda, a připomněli mi, že nejsem sama a špatná, že mě mají rádi takovou, jaká jsem.

A byli tu taky David s Petrem, kteří prostě v jednu řekli, že je venku hezky, že půjdu s nimi na procházku. Domů jsem přišla zválená, zaprášená, unavená, ale šťastná. Po několika hodinách potloukání se překrásnou jarní Prahou, daleko od všeho.

Vlastně stejně, jako jsem před lety počítala s tím, že když otevřu, kde bydlím, pracuju, kde se pohybuju, může se mi stát, že si mě vyhledá někdo, u koho mi to nebude příjemné, počítala jsem s tím, že když otevřu sebe, můžu přijít o vztahy, práci, že toho někdo zneužije, aby mi ublížil. A ve výsledku jsem nakonec mile překvapená, že se mi to teď stalo poprvé v obou případech, zvláštně v rozmezí dne. I když mi radost pochopitelně kazí fakt, že ve druhém případě od tak blízkého člověka.

I po tak náročném dni plném rozčarování, a zároveň vděku za všechno ostatní, jsem se neztratila sama sobě. Zase jsem ustoupila tomu umanutému děcku uvnitř, které prostě bude ve všem vidět to nejlepší, bude si beze studu pobíhat nahaté mezi dospělými, co mají na sobě vrstev, jako by přestali věřit, že jaro kdy přijde. Děcku, které zase a znovu upadne samo, nebo do něj někdo šťouchne. Které si krvavá kolena bude hýčkat, a bude čekat, že mu je někdo pofouká, ale vždycky se zase dostane do bodu, kdy je upozadí své podstatě.