Včera si se mnou Honza celý den psal, aby mi dnes vysvětlil, že se drží dál, protože si zase jedu ty svoje dlouhý proslovy, a mu to není příjemný. Ať se s pánem bohem drží, lámu nad ním hůl po milionté, zvědavá, jestli konečně taky jednou naposledy.

Neměla jsem nad tím čas přemýšlet, čas brečet, co by mi to taky přineslo, po tolikáté. Chvíli před velkýma pravdama mi totiž volal Jarda s termínem odloženého koncertu.

A protože dochtor nebyl online, obepsala jsem kluky sama. Bylo to hrozně milý, byla kolem toho sranda, a ještě jsme zvládli potvrdit účast ve skvělém čase.