Zvláštní týden, výjimečný. Nezvládám spát víc, než pár hodin denně, mé myšlenky jsou velmi monotónní, ale jsem šťastná, tak akorát víc, než obvykle. A trpělivě čekám, až se stabilizuji.

Dnes jsem se po dlouhé době viděla s Markétkou. Vzaly jsme si oběd do Stromovky, a i když to nevypadalo, počasí se nakonec taky hezky vybralo. Řekly jsme si, co se za ty věky u nás událo, a já viděla výsledky přístupu, který se snažím nemít, ale z fleku bych mohla hodit do placu oblast, ve které ho používám. Není co hodnotit, to jsou totiž přesně ty vlastní prahy.