Roky uplynuly od chvíle, kdy jsem naposledy něco upekla. Není to zdravý a není to podstatný. Není cesty z domu, na které bych nenarazila na exkluzivní pekárnu nebo kavárnu. Můžu si koupit jeden kousek čehokoliv, ne tlačit celý plech. A čas takto ušetřený pročíst nebo prosnít.

Ale dnes jsem si vystřihla jogurtovník z kynutého těsta s broskvemi a kokosem, a k tomu kokosovou bábovku s čokoládovými kousky na přání. Výsledek byl podprůměrný. Nehledejte za tím falešnou skromnost, opravdu se mi to nepovedlo. Ale nepředstavitelně mě to bavilo. Míchala jsem ta těsta, a nemohla se ubránit směsi pocitů, že i tohle je moje přirozenost, a že nebylo zdravé ji až tak do důsledku potlačovat.