Své nemoci jsem nesla sportovně. Dala jsem tělu zabrat, tělo dává zabrat mně. Začnu se k němu chovat, jak si zaslouží, začne fungovat, jak potřebuji. Dokud jsem nebyla nemocná tři čtvrtě roku v kuse, a nemoc ve mně nezačala vyvolávat beznaděj a strach.

Od té doby jí čelím poprvé. A rovnou s pocitem neskutečné frustrace. Celý víkend ležím, užívám kde co, aby se mi to dnes výrazně zhoršilo a vrazilo do ledvin.

Cestu k uzdravení si soustředěně dláždím Cestou k poslednímu. Mé zamilované okamžiky už od dětství. Nechat si otevřeným oknem vymrznout pokoj, zatímco ležím zabalená v posteli s knížkou v ruce.