Začátek filmu si pustím třikrát,
zbytek mi uteče docela.

Hlava mi přehrává úplně jiný věci,
přemýšlím, zda jsem je čekala.

Království za slzu
v řece šoku,
která vyvrhla.

Toho kluka, co věděl všechno,
o hlubinné psychologii
a umění.
O tom, na čem si ustele,
jen o tom, co je na životě,
jenž nemá smysl,
to hezké

Toho kluka,
co mi slil noc v den,
jednou rukou se modle,
jednou rukou cestoval,
jednou rukou za zády držel kytky,
Kýválky, co jdou na to záškolácky,
nevěda.

Filmy?
Komedie,
jen mé bytostné já
už se jim nesměje,
nemůže.