Ze Stromovky vybíhá
mužík v černém tepláku.
Na ty hodinky se podívej raději ještě jednou,
co si dnes nezměříš,
jako bys nebyl.

Pocity,
jako luxus těch,
co nezapadnou.

Nezměrně mě bolí hlava.
Možná žaludek,
bez spánku.

Jediná čarodějnice na bytě,
na nedostatek zájmu
stěžovat si nemůžu,
ale cítím, že přijde šmahem.
Nebo to opravdu dotáhnu,
na té své vnitřní.

Krása je pojem relativní,
úhel pohledu,
a počet vyprázdněných sklenic.