Slíbila jsem si, že dnes si vykompenzuji včerejší nasazení. Že se stihnu nasnídat. Zvrzla jsem banánové placky, takže jsem si chystala snídani druhou, ale slib dodržela.

Po zbytek dne se věnuji čtení a psaní, a snažím se nepropadat panice, jestli je normální, mít jedenáct dní zablokovaný krk. Jestli si teď něco opravdu přeju, je to probudit se konečně bez bolesti a omezení. Je to nízké.