Dočetla jsem Slavnost bezvýznamnosti. Skoro bych tento fakt oslavila.

Na Kunderu jsem si zvykla velice rychle, jeho knížky miluju. Vždycky dopředu počítám s prostorem pro hnus, vítám ho. V každém jednom jeho díle se objeví, propůjčí mu specifickou atmosféru, a z něj prazvláštní pocity. Slavnost bezvýznamnosti je výjimka, ta je prosím pěkně odporná úplně celá, komplet.