Není mi divné, že mi domů nejede šestka. Cestou si přesednu na dvanáctku. Zahnu k domu, myšlenkami stále uvízlá v minulosti. Na ulici sedí na obrovském černém autě obrovský chlap s dlouhými černými vlasy. Samopalem kropí torzo vlaku. Šíleně se leknu. Ale nemůžu říct, že bych to okamžitě nevzala jako nevranou realitu. Až za chvíli mi dotečou souvislosti. Tak takhle si tu žijeme, pod taktovkou americké filmové produkce.