Bílá

Je k desátý večer,
a ta obloha je úplně bílá,
a mně se uleví.

Že když jsem vykloubená já,
je i všechno kolem mě vykloubené.

Ta bílá je klid,
co naplňuje prázdnotu ve mně,
ze které teď prchlo
všechno černé, bílé, barevné.

Ta bílá je nic,
a prohlubuje moji vykloubenou samotu,
povznáší zmar,
a maže do ztracena břehy smutku,
a maže do ztracena hrany černých skutků,
co napáchali.
Co jsem si způsobila.

Nad tou spouští nevědoucí,
bílá jako stěna.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s