Popřála jsem Kubovi M. k jmeninám. Jako sváteční tip jsem přidala Zbabělce, které jsem právě dočetla.

Za mě skvělá kniha. Plná humoru, který mi sedí. A myslím, že ho spolu ještě i po těch letech a všem, co odvála, sdílíme.

Člověk si ani nevšimne, že se z lehkého humoru začíná přitvrzovat, až je sled událostí docela vyhrocený, a jednomu se udělá psychicky zle. S dočtením poslední věty mě přes nos udeřil pocit, že tohle je jednoznačně dílo.

Kuba si to vyložil jako invektivu. Přesto přislíbil přečíst s tím, že se o sobě třeba něco dozví. Ujistila jsem ho, že u mě není zbabělec, ani dospívající chlapec v posledních dnech války, tudíž se dozví jedině, jak vypadá skvělý román.

Je fajn umět občas odložit vztahovačnost, i pocit, že já každým svým nadechnutím světu sděluji něco ze svých pravd. Velmi často jen tak plácám do vzduchu, protože můžu, protože to unese.