Komplikované období, ve kterém mi lítají nálady nahoru a hned zase dolů.

Dnes to bylo hodně, hodně dolů.

Z práce jsem utíkala, až se mi za patami prášilo. S Mončou jsme se vydaly na nákupy ve slevách. Měla jsem v plánu, po všech těch udržitelných letech, kašlat na všechno. Prásknout doma o stůl taškou plnou levných krámů, nad kterými pak budu dlouho bezradně kroutit hlavou. Ale zjistila jsem, že už je to silnější, než já. Nezvládla jsem nečíst štítky. Neohrnout nad nimi znechuceně ret. Nakonec jsem si odnášela jedny šaty z kvalitního materiálu, nad kterými jsem delší dobu uvažovala, a které stály víc, než jsem doufala utratit za tašku krámů. Ale doma jsem zjistila, že původně byly ještě o stovku dražší, tak já myslím, že se to počítá.

Na running sushi se k nám přidala Adri, a já si vylepšila náladu, pokazila žaludek, a doma hned po zalehnutí usnula spánkem spravedlivých. Vděčná za to, že mám kolem sebe tolik blízkých lidí, že můžu zažít ledacos.