Stále si jedu na víkendové vlně, rovnováha je mé druhé jméno. Vnímám trochu jinak, než je u mě v Praze obvyklé. Dnes jsem si třeba uvědomila, že se ochlazuje. A posteskla si, že jsem si na nohy nevzala pantofle. Jako jsem to neudělala loni.

Tedy loni jsem si je pořídila, a rovnou si v nich pěkně odřela nohy. Přestože jsou bio eko nežeru maso zdravotnické a dost mě stály. Pro zbytek sezóny jsem je zhnuseně odložila. A letos jsem v nich sbíhala před barák pro pizzu, takže jsem je vlastně s přehledem unosila, ostuda.

Vlastně je to jedna z věcí, co jsem si pořídila, přestože bych se bez ní s klidem obešla. Ve snaze balancovat svůj vztah k minimalismu s pocitem dostatku a připravenosti.

Kdysi dávno jsem si přečetla, že dnešní sběratelé jsou z lidí, kteří v dětství zadržovali stolici. Utkvělo mi to natolik, že si to dnes ve spojitosti se sbírkami vybavuji. Já mám lehce podobný problém. Přede mnou pár let po návratu do Čech zadržovali práci, ve které se vydělávají peníze. Asi by to ustupovalo s každou další získanou, a po zážitcích z práce poslední doby nevylučuji, že se do té terapie pustím.

Abych si vlnu zachovala, chystala jsem se jít dnes domů z kanclu pěšky. Když jsem ale celý den pozorovala neustávající vítr a promítla si všechny ty stromy cestou, raději jsem se vydala na nákup, uvařila a vyprala. Udržená domácnost taky dobrá.