Třetí den v Praze a vlna je v prdeli. Místo abych se ráno v klidu vypravila do práce, sedím deprimovaná nad plánováním koncertů. V práci se drží standard posledních týdnů, jakože na mě povážlivě nízký. Budu muset vymyslet, co s tím, jak z toho ven.

Zatím ven téměř vybíhám a absolvuji otřesnou a nekonečnou jízdu tramvají. Abych si mohla dát u Terezky poslední kafe. V kavárně končí.

Trochu procourám Nusle, líbí se mi čím dál víc, a v melancholické náladě se vracím domů. Tam se mi líbí čím dál stejně, moc. Pomáhá mi probrat s Mílou, co se nám teď děje, jak se cítíme.