Probudila jsem se v Luhačovicích. Začala se věnovat svým lázeňským rutinám. Doufám, že mě přivedou zpět k sobě, že si tu odpočinu od všeho a všech, abych se mohla s čistým svědomím vrátit.

Odpoledne jsem začala vybírat dárky v concept store na kolonádě. K Luhačovicím se váže nejen logem a názvem Labuť, je plná kvalitních výrobků českých a slovenských designérů, z nichž velká část odkazuje přímo k městu a regionu.

Seznámila jsem se díky tomu s maminkou majitelky obchodu. Přes informace o designových sklenkách a grafikách, jsme se velice rychle dostaly k osobnímu rozhovoru, kterým jsme příjemně vyplnily odpoledne. Vyměnily jsme si kontakty a budu moc ráda, když mi tahle inspirativní silná žena v životě už zůstane.

Na procházce jsem přemýšlela nad její odpovědí na mou otázku. Doma má totiž umělce. To v některých případech znamená celý život být ten dospělý, co se o všechno a všechny postará. Co všechno vydrží, a ano, všechny nevěry skousne. Pro citlivého člověka obrovská nálož, která se teď začíná promítat do zdraví. Zeptala jsem se, jestli to stálo za to. Při své nezdolné naivitě jsem čekala, že jí zajiskří v očích, přes rty se mihne drobný úsměv, a uslyším jistojisté ano. Marika nehnula brvou, nezaváhala ani na okamžik, když mi řekla své pevné ne.

Ani po všem, co už se mi stalo, všech těch umělcích poslední doby, nejsem připravená na to, aby mi vzali mé pohádky. Nejsem připravena přijmout realitu a přizpůsobit se jí. Ale vím, že čím dříve připravená budu, tím lépe pro mě. Uklidňuje mě jedině, že jsem neuvykla litovat svých rozhodnutí, ať jsou sebehorší.