Psychika začíná pracovat na plné obrátky, takže jsem se dnes z vily dostala velice pozdě, a za nezměrného úsilí. Bohužel zrovna tak nešťastně, že jsem si venku dala jediný liják dne. Po chvíli jsem se tak vracela úplně promočená, dezorientovaná a na nervy.

Další den, další vědomá žena a rozhovor, co mi nasadil brouka. Majitelka penzionu mi doporučila najít si protiklad, ajťáka. Nejdřív mě to docela urazilo. V čem je ke mně takový člověk protikladný? Jako že nemám buňky na svou práci? Ale pak jsem musela uznat, že v těchto svých stavech na lidi musím působit zvláštně. Jsem zmatená, teatrální, se slzou neustále na krajíčku, svou řečí asi opravdu spíš poutám ke své umělecké duši. Rozhodla jsem se na každý pád nehledat raději nikoho a obloukem se tak vyhnout odpovědnosti.