Je to

berlička,
co nepomáhá.

Taková,
jež drtí,
co se jí drtím.

V krku kosti
a v prdeli budoucnost.

Nezvaný host,
co jsem ho přizvala.

K divadlu osobní smrti.

Tolik mě baví umírat.

Že i když se host nedostavil,
v mé mysli žije si
a drtí.

Všechno co může být,
utápím v odpovědi smrtí.

Je to

vůle,
co pomáhá,
taková jež smrti,
co si jí zdobím
v krku kosti,
a v prdeli mám budoucnost,
říká,
bylo toho dost.

Potom mlčí.

O tom,
že čekám,
až smrt docela,
unudí mě k životu.