Nejlepší den tady. Celý strávený venku. Cestou z přehrady zamyšlená na kolonádě málem narazím do dodávky, ze které právě vykládají aparaturu. Mimoděk uskočím a div se nepokřižuju. Tak mocný dojem na mně mí kluci zanechávají, i když jsem od nich bezpečně daleko.

Ale koncert si ujít nenechám. V rámci Dnů slovenské kultury hrají Huncúti. Dostalo se to ke mně už v Praze. Tam jsem to s úspěchem odignorovala, ale na Slovácko to sedlo. Repertoár rozháraný, ale jsou to písklata, určitě se neztratí, a k vlastnímu výrazu se propracují. Ty věci, co bych v něm ráda viděla, tedy opravdu čistě folklorní odkaz Slovenska a Moravy, odehráli skvěle. Užila jsem si to. I přes frontmanovy rozvláčné průpovídky.

Takový ten pocit, kdy se co chvíle ujistíte, že stejně máte tu nejskvělejší možnou kapelu. Takhle. Před mým odjezdem jsme s Mílou stihly zajít do Ledáren na Pražský výběr. Tak to taky docela šlo.