Když cesta je cíl už tak dlouho, že se na ní člověk úplně ztratí, je dobré si dát za cíl koupit mámě máslo, a vydat se za ním do Habrovan.

Z malého pole ze tří stran ohraničeného velkými stromy vzlétlo množství dravců, co mě ohromilo.

S jazykem na šatech a máslem v batohu popoběhnu kolem lesíka, co mi lehce nahání hrůzu. Nedobré energie. Zdolávám jeden kopec za druhým. A asi jediné, co ještě dokážu vnímat, je ta únava, pocit, že mi bylo naloženo víc, než je možno snést. Plus ještě to máslo.