Spíš, než spánek, se mi podařilo jakési převalování v lihovém oparu, takže dnešní den mohl být z náročnějších, kdyby mě po dopoledním psaní nečekal oběd s Péťou.

V Banh Mi Makers jsme se spravily po obapolné kocovině, v kavárně v té samé pasáži probraly plány pro letošní rok, svátky a chlapy. Kavárník vykreslil Péťe do kávy složitý ornament, a mně srdíčko. Rozněžnilo mě to, i když by mi taky jednou udělalo radost jednoduchý kafe bez kravinek. Speciálně tenhle kluk byl tak milej, že to nemusel nastavovat srdíčky, málokdy se v kavárně cítím takhle opečovávaná.

V Petině společnosti čas vždycky letí jako splašený, asi že ho spolu trávíme výjimečně, ale nedalo se nic dělat. Pokud jsem chtěla zůstat v klidu, musela jsem si jet vyzvednout knížky, a všechno dořešit, než odjedu.