Bylo pět hodin ráno, když jsem vstávala, a venku čtyři stupně, když jsem vyrazila do tmy směr nádraží, abych si zvládla v klidu odvolit.

Odměnou mi bylo odpolední sledování sčítání hlasů z postele, do které zářilo oknem slunce.

V takový výsledek jsem nedoufala, pár věcí se skutečně konečně sečetlo, byť je to taková početní základní škola, a nemáme zaručeno, že z ní budeme moci pokračovat dál. Já tam tu přihlášku na střední zatím nevidím.

Přesto se mi tu dnes tak nějak volněji dýchalo.