Vzbudila jsem se kolem páté. Co jsem si přečetla, mi už nedalo usnout.

Další hřebíček do rakve dvoutýdenní spánkové deprivace. Nepředstavitelné zklamání z toho kluka. Lehká úleva, že jsem se od něj tentokrát nedala tahat za nos. S prvním náznakem obratu jsem ho konfrontovala, po stém zopakování téhož jsem rovnou komunikaci ukončila. Jak uboze bude reagovat, by mě ani ve snu. Ale není to první překvapení v tomto směru v životě. Jen, bylo by hezký, kdyby bylo poslední.

Celý den jsem strávila s Maruškou a malou Liliankou. Tak ráda jsem je zase viděla. Jen pro energii jsem si musela sáhnout hodně hluboko. Začínat každou větu padesátkrát, protože kamarádka vám odbíhá za dítětem, je na mě, která pro děti nemám elementární pochopení, moc. Zvlášť ve chvíli, kdy pro mě nemá elementární pochopení tenhle kluk.