Spalo se mi velmi dobře. A ještě lépe snídalo. S úchvatným výhledem do klášterních zahrad, a zážitky, co mě ještě rozechvívaly.

Dál už jsem ale v Broumově neměla stání. Ve vlaku jsem si opět jitřila city pokračováním komunikace s Matějem. A protože jsem byla hluboce smutná ze všech těch konců, co se v posledních dnech staly, nebo aspoň připomenuly, byla jsem k němu nespravedlivá. Pár dní to vezme, než se to mezi námi spraví, možná už se to nespraví nikdy, co já vím.

Ale na Broumov si názor poopravím. Stane se mým oblíbeným místem sakumprásk, a jistojistě jej ještě navštívím.