Dva velice emotivní dny víkendové vystřídaly tři přeplněné všedními povinnostmi. Abych mohla ve čtvrtek po práci odjet k našim. Možná abych mohla vůbec být.

Za mými podkrovními okny padá první letošní sníh. Nejdřív jen tak zlehka, doprovázený ptačími trilky. Později tak hustě, že mě uvězní doma i s mými sešlapanými podzimními botami. Ani mi to nevadí. Doklepnu těch pár hodin, co už nebylo kdy napracovat. Pomůžu našim vyřešit smlouvy, uklízím. Vybaluji vánoční dárky, co jsem sem přivezla, i ty, co sem navezli jiní, a taťka pro mě přebral. Čtu a přemýšlím, na cosi se dívám.