Dopoledne ve vlaku. Nedokážu si ani vybavit, o čem jsem přemýšlela. Odpoledne v práci, cestou si nakoupit, vybalit se, začít formovat nadcházející týden, nacpat do něj všechno a všechny. Všední den doma, rutina, bylo toho trochu moc naráz, ale rozbilo to ten těsný obal děsů.

Skončil čas, kdy se toho bylo třeba bát. Začal ten, kdy to musím žít, a bavit se tím.