Dojímám se teď nad Humans of Prague. To jsou krom spánku jediné okamžiky, kdy nepracuju, nedělám pro kapelu, co jsem si naplánovala, nedělám pro kapelu, co najdu v noci nasázené v messengeru, nenakupuju, nebo neuklízím. Je to blázinec, ve kterém je obtížné starat se o sebe. Únor jsem si slavnostně nadepsala jako měsíc sebelásky. Ale je leden, a nadpis hovoří jasně, měsíc pořádku a práce.

Asi proto jsem tak ráda za hodinu dnes večer strávenou u mojí kosmetičky. Poležím si a vykecám se, jako u psychologa, a ještě mi opraví obličej.

Nejraději mám, když mě nechá půl hodiny ležet samotnou v místnosti, s mými myšlenkami a maskou na kůži.