Práce je dost, k ní mi přičtěte nákupy a domácnost, dlouhý telefonát, a ještě delší návštěvu adoptované babi. Velké oslabení přestátou nemocí a přetrvávajícím kašlem. Absence soukromí a klidu doma. Vybírání dárků a plánování s přáteli.

Nemůžu tedy říct, že bych tomu dala kdo ví co, ale zamyslela jsem se. Že než takhle toxický vztah, bude lepší nemít s Honzou nic společného. Ale ideální by samozřejmě bylo, kdybychom to dokázali nasadit zpátky na kolej.

Takže na dnešní koncert jsem šla s tím, že kolem mě se neudálo nic nového, a tudíž odmítnu cokoliv kolem mé osoby probírat. Jediné téma, co připadá v úvahu je, kam teď Honza směřuje se svým hraním. Už vím, že nemá smysl ho konfrontovat s tím, co mi řekl. Většinou si to nepamatuje, a pro mě není jeho upřímný údiv žádným zadostiučiněním.

Božskou lahvici jsem navštívila poprvé. Milé místo i obsluha, luxusní knihy i obrazy. Honzovým koncertům kavárny svědčí. Strakův pojízdný cirkus nezklamal, to je vždycky nevšední zážitek.

Nevím, jestli tomu Honza taky věnoval nějaké přemýšlení, ale aniž jsem musela hovor kamkoliv točit, probrali jsme opravdu jen jeho hraní, a po většinu večera vedle sebe seděli a mlčeli. Odcházelo se mi docela lehce.